Červen 2014

Děti v dnešní době děti vůbec nečtou

10. června 2014 v 17:41 | Amík B. |  Co se mi honí hlavou
Články smyslu ,,dnešní mládež vůbec nečte" je ta nejhorší fáma za všech. Dnešní mládež toho v jeden den přečte mnohem víc než před padesáti lety a to jen díky internetu, učebnicím ve škole, filmů s titulkam a různým počítačovým hrám. A proto není divu, že někteří už prostě nechtějí číst knihy.
Každý den přečte jeden student průměrně sto stran slov a možná i více. Za dva dny by přečetl Hobita. Postupně by přečetl každým rokem 91 knih. To je celkem slušné číslo, ale záleží na vkusu dotyčného.
Z pohledu dospělých možná děti nečtou a jenom se flákají a posedávají u počítače, ale pravda je pravým opakem. Proto už dál nesmíme váhat,ale musíme jim dokázat,že nejsme jenom parta flákačů.
Přečtením tohoto článku si právě přečetl/a 125 slov.

Píšu ti

9. června 2014 v 19:30 | Amík B. |  Téma týdne
Je hezké někomu něco napsat. Ať už je to jenom přes internet, ale každá zpráva dokáže potěšit.Je to jako nečekaný dárek do kterého můžeš vlét své pocity a cítit se dobře.
Když se sami nad sebou zamyslíme, jak často vlastně píšu? Musím se přiznat, že já moc často ne, jen pokud mě někdo potřebuje nebo já je,ale jinak je mi psaní úplně k ničemu.
Umění psát je velký dar, který je určený pro člověka. Když se občat kouknu na facebook, a vydím tam ty SMSsky s domácími zvířaty, pobaví mne to. Bylo by zajímavé mít mazlíčka co vám každou chvíly píše kvůli nějaké prkotině. :)
Tak mě napadá: zníte ten pocit když čekáte až se váš kamarád konečně ozve, protože z dlouhé chvíle u by jste se stavěli na hlavu? A když se ozve, je z toho větší radost než z očekávané výplaty či kapesného. Ale co když váš přítel/kyně čeká na váš signál? No nebudu to moc rozebýrat ...
Zamýšlím se nad myšlenkou píšu ti a vzpomněla jsem si na ztaré časy z dětských let na prvním stupni, ,kdy se do mylinkých otvorů skříněk vhazovali malinkatá psaníčka, na kterých se psalo :MÁ LÁSKO! MILUJU TĚ. V těch dobách jsme se tomu smáli, ale teď máme na svět jinný pohled a v hlavách jinné myšlenky.
Závěrem bych řekla ,, Pište!Pište!Pište! A dělejte tak radost druhým.

Tam, kde je temnota,
příjde zář svěla.
Tam, kde se světlo motá,
přijde voda a plno tepla.
Tam, kde voda přebívá,
příjde život a láska.
Tam, kde láska pobývá,
příjde nebezpečná kráska.

Kráska smíchá tyto dary,
a přidá tam koření kari.
Oči mi pak vypadnou z důlků,
když přinese malou hůlku.
Na konečku hůlku ostřejší,
pro psaníčko nejkrásnější.
Já natrhám kytici,
beru je však v márnici,
do ní vložím psaníčko,
pro lásku moji,sluníško.

Ono mi pak s radostí,
temné časy rozjasní.
Děkuju ti světlo mé,
že budeš vždy nápomocné.








o bYnapsat .